Letos jsem se rozhodla, že nebudu péct na Vánoce velké množství cukroví plněného krémem, ale zůstanu u lineckého, rohlíčků a suššího cukroví. Ne, že bych na krémové úplně zanevřela, ale po třech dnech už ho většinou nechci ani vidět :o). Loni jsem jako novinku pekla makové hvězdičky plněné lemon curdem, letos jsem je vynechala a místo nich vyzkoušela srdíčka s chutí skořice a hřebíčku. 

Zní to neuvěřitelně, ale za pár dní jsou tu zase Vánoce. Dnes jsme zapálili druhou adventní svíčku. Věřím, že někteří z vás už začali poctivě péct, tak doufám, že vám to jde od ruky. Já se do toho pořádně pustím během příštího týdne. Zatím jsem upekla jen perníčky, sepsala si seznam cukroví, který ale s největší pravděpodobností budu muset ještě proškrtat :-). 

Florentinské cukroví - upřímně nehledala jsem, proč se tak jmenuje - jsem pekla letos poprvé. Mám raději cukroví, které nepřetéká krémy (až teda na pařížské rohlíčky :-)). Pokud jste na tom stejně jako já, tak možná oceníte malou inspiraci na tuto dobrotu, která v sobě spojuje všechny chutě Vánoc. Voní po vanilce, medu, oříškách a rozinkách. Bylo těžké zůstat jen u ochutnání jednoho kousku, abych se přesvědčila, že se povedlo. Ale ano, povedlo. Zařazuju ho navždy do stálic mezi naše oblíbené cukroví.

Sice to ještě pár dní potrvá, než začnu připravovat seznam cukroví a péct na Vánoce, ale naší kuchyní už to skoro jako o Vánocích voní. Hlavně díky koláčům vonících po skořici, medu nebo vanilce. Tyhle kombinace jsou prostě dokonalé. O víkendu jsem poprvé vyzkoušela dýňovou mouku. Byla jsem skutečně moc zvědavá, jak tenhle pokus dopadne, ale výsledek byl překvapivě dobrý. Osladila jsem jej troškou medu a kokosového cukru, doplnila sladkými brusinkami, dýňovým kořením a semínky. 

Sobotní a slunečné sváteční odpoledne jsem využila ještě na pár posledních prací na zahrádce. Potřebovala jsem ještě dostříhat ibišky a shrabat listí. Zřejmě jsem však podcenila sílu listopadových slunečních paprsků, chladno mi zalézalo za nehty a doma jsem se pak nemohla pořádně zahřát. No a přes noc mě skolila pořádná rýma. Nedělní den tak trávím doma v teple a sleduju oblíbené Gilmorky. Kurýruju se zázvorovým a rakytníkovým čajem, ke kterému si dopřávám kousek skořicového věnce, který jsem stihla ještě v sobotu upéct. 

Brownies jsem už dlouho nepekla, naposledy myslím na Velikonoce. Je to ale pár dní, co mě kolegyňka z práce poprosila, jestli bych jí neupekla brownies k narozeninám. Abych si netrhla ostudu, upekla jsem zkušební brownies. Tenhle dekadentní dezert plný vláčné lahodné čokolády mě vždycky dostane. Vlastně by mi stačila jen ta křupavá krusta :-).

Nakonec jsem, po dlouhém přemýšlení, zkombinovala brownies se slaným karamelem a oříšky. Intenzivní chuť čokolády a lehce slaná chuť karamelu je prostě dokonalá.

BROWNIES SE SLANÝM KARAMELEM A S OŘECHY

Ve vodní lázni necháme rozpustit čokoládu s máslem. Jakmile bude vše rozpuštěné, odstavíme z plotny. Pomocí metličky zamícháme postupně cukr. Za stálého míchání přidáváme vejce jedno po druhém. Poté zamícháme kakao a sůl. Nakonec pomalu přisypáváme mouku.

Formu vyložíme pečicím papírem a nalijeme těsto. Troubu si předehřejeme na 180°C a pečeme 50 – 60 minut (podle trouby). (Špejlí nepoznáte, zda jsou brownies hotové, protože by měly být uvnitř ještě mírně tekuté - můžete zkusit zapíchnout uprostřed – pokud vytáhnete a zůstanou náznaky drobečků, je hotovo). Na povrchu by se však měla vytvořit pevnější krusta. Pokud použijete větší formu a výška bude nižší, doba pečení bude kratší (25 – 30 minut). Důležité je totiž brownies nepřepéct. Vyndáme z trouby a necháme zcela vychladnout.

Mezitím si připravíme slaný karamel. Cukr necháme zkaramelizovat na pánvi na mírném ohni. Až je cukr úplně rozpuštěný, přidáme za stálého míchání máslo a následně smetanu. Stáhneme z ohně a ještě chvíli mícháme. Necháme mírně vychladnout.

Pekanové a kešu ořechy nakrájíme nahrubo (případně pomocí mixeru rozmixujeme nahrubo). Smícháme s mandlovými lupínky, rozinkami a ¾ slaného karamelu. Zbylou ¼ si necháme bokem.

Vychlazené brownies vyklopíme z formy na mřížku a odstraníme papír. Korpus polijeme slaným karamelem, který jsme si nechali bokem a opatrně rozprostřeme po povrchu. Nakonec naneseme ořechovou vrstvu. Necháme odležet.

Myslím, že babí léto definitivně skončilo. Minimálně jsme měla ten dojem v noci, když jsem se vracela domů ze srazu gymplu (po 20 letech – nevím, ale trošku mě tahle číslovka vyděsila :-)). Vyšla jsem si trochu nalehko, přece jen ty rozdíly mezi dnem a nocí už jsou poznat. Ale dnes jsem už ve vzduchu cítila ten pravý podzim. Naše zahrada je zbarvená dožluta pod nánosy spadaného listí. Docela se těším na ranní mrazíky a mlhy, válející se na polích a v údolích, na to, až se zachumlám do huňaté teplé šály. Bude čas na horký čaj a na horkou čokoládu.

Já vím, že když na blog přidám „recept“ na dýňové pyré, žádnou díru do světa s ním neudělám. Myslím, že každý, kdo miluje dýně, má v tomhle období svou zásobu dýňového pyré už dávnou připravenou. Já jsem na větší zásobě dýňového pyré zapracovala právě včera. Padly na ni tři dýně. Už to byla druhá várka, protože první jsem vypotřebovala na koláče a na smoothie. Tentokrát jsem místo vody použila mandlové mléko. Pyré je jemnější, ale přesto se to na výsledné chuti neodrazí a tak jej můžu použít do sladkých i slaných jídel.

INGREDIENCE

1 větší dýně Hokkaidó
3 lžíce olivového oleje
½ - ¾ hrnku mandlového mléka (vody)

POSTUP

Ale zpět ke galette. Galettku jsem upekla z celozrnné špaldové mouky – ráda ji používám, pokud peču koláče s jablky nebo hruškami. Myslím, že se k chuti podzimního ovoce dokonale hodí. Stejně jako oříšky. Řekla bych, že jablka a ořechy jsou nesmrtelnou kombinací. Tentokrát jsem použila ty lískové.   Opražila jsem je na sucho na pánvi a připravila máslovou náplň. I když to zní všechno složitě – a já jsem na začátku říkala, že jsem chtěla upéct něco jednoduchého a rychlého – nezoufejte. Mezitím, co chladíte těsto v lednici, si stihnete všechno nachystat a připravit.

TĚSTO

Tak a je tu oficiálně podzim. Zdá se, že babí léto skončilo. Předpovědi počasí jsou celkem nic moc, ale myslím, že slunečných dní jsme si užili dost a taky je nemůžeme mít pořád. Vlastně už se i docela těším na to, až si zapálím večer svíčky, do hrnku naleju teplý čaj a budu si číst. 

Když jsem byla ještě dítě, podzim jsem nikde neměla moc ráda. Hlavně proto, že jsem ho měla spojený s deštěm, ranní mlhou, plískanicemi a mrazíky, které zalézaly za prsty a které jsem musela trpět cestou do školy. Postupně jsem ale podzimu začala přicházet na chuť a začít si ho užívat se vším všudy. Lesy plné barevného listí, dozrávající šípky, fialové vřesy v květináčích, poletující pavučiny, které se zapletou do vlasů a nachytají se na obličej. A na zahradě stromy, jejichž větve se prohýbají pod zrajícím ovocem. Našla jsem si na něm prostě jen samé pozitivní věci, a to dokonce i na těch propršených dnech. To se zase můžu zachumlat do teplé deky, zapálit si svíčky, uvařit si teplý čaj a číst si.

Je mi jasné, že v těchto vedrech raději asi všichni otevíráme ledničku a hledáme, čím bychom se zchladili. Všude kam chodím, sebou nosím láhev vody a dodržuju pitný režim – pořídila jsem si láhev, která udrží teplotu tekutiny i po několik hodin. Za to jsem fakt ráda, protože mi voda během pár minut nezteplá :-).

Určitě jste si všimli, že v červenci byl blog trochu v prázdninovém módu, stejně jako já. Od června jsem se trochu rozcestovala. Stihla jsem se podívat do Provence, Stockholmu a Baskicka. A ještě dvě další cesty mě během srpna čekají, takže i v srpnu to bude s recepty na blogu trochu váznout. A možná se kromě receptů dočkáte i nějakého povídání a fotek z cest. Zatím fotky jen stahuju a ještě jsem je ani pořádně nestihla projít a vlastně zjistit, co všechno jsem zase nafotila.

Ten čas tak letí. Už to bude týden, co jsem se vrátila z Provence, ale myšlenkama jsem ještě pořád tam. Provence prostě zůstane v srdci i v hlavě. Postupně procházím a edituju fotky, tak se můžete na nějaké určitě těšit. 

Období třešní a jahod se po deseti dnech přehouplo do období malin, rybízu, meruněk a borůvek. Taky vám přijde, že letos dozrává všechno nějak tak dřív a zároveň? Mě teda jo. A tak nevím, co dřív použít. Na příští týden se chystám na rybízovou a meruňkovou marmeládu. Ty musí být.

Ještě pořád máte doma velké zásoby jahod? Mě ještě zbylo před cestou do Francie pár posledních jahod a tak jsem přemýšlela, co si s tímto šťavnatým ovocem počít. Nakonec jsem ho zapekla s máslovou drobenkou. Klasickou mouku jsem nahradila mletými ovesnými vločkami a přidala do ní oříšky. Zapečené ovoce s drobenkou miluju. Většinou jej sice připravuju z jablek, ale sáhnout po jahodách nebyl vůbec špatný nápad. Jejich chuť jsem zvýraznila ještě kapkou amaretta, které samozřejmě můžete vynechat, protože i bez něj je to bomba :-). Vůně horkých jahod s vanilkou se při pečení linula celou naší kuchyní.  Crumble je neskutečně rychlý, a i přesto, že v létě asi spíš saháme po studených dezertech, je crumble nejlepší ještě teplý. A taky si ho můžete užít  třeba na terase, dát si k němu sklenku šampaňského a vychutnat si dlouhé letní večery :D.

 
Jahodové recepty na mě  v poslední době vyskakují z každého rohu. Jahody prostě v tomto období frčí a ani u nás s jejich sběrem nejsme pozadu. V pátek jsem si domů donesla několik kilo jahod a o víkendu jsem je postupně zpracovávala. Po jahodách bych se mohla utlouct a vždycky se na první jahody ze zahrádky strašně moc těším. Nevím proč, ale žádné jiné ovoce mi tak nevoní jako jahody. Jasně, že nejlepší jsou čerstvé, ale miluju, když se po kuchyni line vůně jahodového koláče s vanilkou nebo jahodové marmelády.

Poslední dny nevím, kde mi hlava stojí. Zase jsem nakonec nestihla natrhat bez na bezinkový sirup. Třešně dozrávají neskutečnou rychlostí, stejně tak jako jahody. A právě na tuhle část roku se vždycky neskutečně těším. Prostě jdete po cestě na procházku. Tuhle zastavíte pod stromem a natrháte si hrst plnou třešní. V lese při běhání si zase odskočím na lesní jahody a pak si doma dopřeju misku plnou čerstvě natrhaných jahod. Nevím, jak vy, ale já se vždy toho prvního čerstvého ovoce nemůžu nabažit.

Když jsme byli malí a jezdívali na prázdniny k babičce, pamatuju si, že na zahradě měla jeden velký rebarborový keř. A právě u ní jsem poprvé ochutnala rebarborovou buchtu, klasický kynutý lívanec s posypkou a od té doby rebarboru miluju. Víte jak, člověk si vždy idealizuje ty dětské vzpomínky na prázdniny, kdy bylo vše bezstarostné, pohodové a mělo své kouzlo. A v té době jsem se taky rozhodla, že až budu mít jednou svou vlastní zahradu, budu na ní mít vlastní rebarboru. A mám :-). Schovanou v zeleném koutku, obklopeném malinami a kapradím.

Konečně zase nadešel její čas. Mluvím o rebarboře. U nás na zahrádce nám letos vyrašily dva kopce rebarbory, ale zatím ještě není pořádně zralá. Ale minulý týden jsem objevila první vlaštovky v obchodě. Hned, jak jsem uviděla ten známý zeleno-růžový stonek, hned jsem se po něm vrhla. Řekla bych takový „Pavlovův reflex“ na rebarboru. Její nakyslou chuť miluju. Pamatuju si, že když jsme byli malí a jezdívali o víkendech k babičce, vždycky nás v tomto období čekal drobenkový koláč s rebarborou. A teď tu nad sebou kroutím hlavou, jak jsem nemožná, že jsem kupodivu tuhle klasiku a dobrotu ještě neupekla, ale namísto toho vymýšlím horem dolem speciální recepty :-).

O víkendu jsem si se snídaní trochu vyhrála. Upřímně (a bohužel) mám na takové snídaňové hrátky čas hlavně o víkendu. Někdy mě trochu mrzí, že v týdnu si normálně snídani moc neužívám. Mám ráda pomalá rána, kdy si můžu v klidu vypít a vychutnat svoji ranní dávku kofeinu schoulená v křesle nebo na terase. 

A stejně tak mám ráda smoothiečka a smoothie bowls (omlouvám se za anglicismus, ale prostě slovo miska mi přijde divné :D). Už jsem se moc těšila, až se trochu oteplí a budu se moct vrhnout na bowls s mrazeným ovocem. Přes zimu, kdy jsou u nás doma rána docela chladná, se mi to studené ovoce fakt používat nechtělo. 

Sníh na jaře? Proč ne? Zahradu teď máme zasněženou lístky z třešní a jabloní a tak jsem si řekla, že by to chtělo něco sladkého a sněhového. A navíc, co se k prvnímu máji hodí víc, než pusinky?

Sněhové pečivo pro mě bylo dlouhou dobu velkým bojem (stejně tak jako makronky) a dlouho se mi nedařilo jej správně upéct, aby bylo krásně křupavé. Ale jednou, když jsem brouzdala po netu, narazila jsem na britské stránky, kde mě zaujal recept na sněhové pusinky. Řekla jsem si, že je podle něj musím vyzkoušet. Pusinky se ale povedly hned na poprvé. Co ale rozhodně doporučuju – držte se receptu. Většinou u receptů ráda experimentuju a kombinuju různé suroviny, ale v případě pusinek jsem se držela do puntíku receptu. Možná budete muset taky trošičku bojovat s troubou, každá peče jinak a čas se odvíjí taky trochu od velikosti pusinek. Rozhodně se jich ale nebojte. 

Kromě klasických bílých pusinek mě lákalo vyzkoušet barevnou verzi. A docela jsem si vyhrála. Nechala jsem se inspirovat kvetoucí jarní přírodou a na dobarvení jsem si vybrala růžovou a fialkovou barvu. Pusinky můžete použít na ozdobu koláčů nebo je mlsat jen tak samostatně. Ještě si budu muset rozšířit sbírku špiček, které dodají sněhovým pusinkám kouzlo a rozmanitost. Pusinky uchovávejte v uzavřené dóze, nenasají vlhkost a vydrží křupavé několik dní.

Letošní duben mi dává docela zabrat. Kromě shonu v práci se mě poslední dva týdny drží rýma. To ale nic nemění na tom, že se slunečným a teplým počasím si tenhle měsíc užívám. Na zahrádce zasazuju a přesazuju kytky a keře, o víkendu jsem poprvé ozkoušela večerní posezení na zahrádce a musím zkonstatovat, že to bylo skvělé.

S letní náladou jsem taky zatoužila po nějakém svěžím letním koláči. Než si ho ale připravím z našeho vlastního ovoce, využila jsem zásoby z mrazáku. Na korpus jsem zvolila poměrně jednoduchý recept, protože jsem chtěla co nejvíc času strávit venku. A tak vznikl mandlový koláč plný letního ovoce – rybízu, malin, ostružin, jahod a malin.

Včera jsem ještě narychlo doplnila nějakou velikonoční výzdobu. Na Velikonoce moc nejsem, teda alespoň, co se týká výzdoby. S tou si vyhraju na Vánoce. Tento rok je velikonoční výzdobu jen minimální, mám jen pár vajíček na stole v neutrálních tónech. Malá křepelčí, bílá, pár peříček a dřevěných korálků. Umotala jsem věneček z březového proutí a z břečťanu. A do váz jsem doplnila jarní kytky, které svými barvami pěkně prozářily celý dům. Takže u nás letos spíš výzdoba v duchu natur.
Ale na co se těším, je samozřejmě pečení. O Velikonocích pečeme perníčky, mazanec a beránka. Letos jsem se ale rozhodla upéct ještě něco extra. A znáte snad nějaký jiný návykový dezert, který je plný čokolády? Přesně tak. Mám na mysli hříšně čokoládové brownies. Hodně čokolády, křupavá krusta, hutný a tekutý střed. Kdo by odolal, že? Brownies koláček zjemňuje čokoládový krém a velikonoční nádech mu dodávají barevná čokoládová vajíčka. Nakonec jsem vše obsypala mandlovými špalíčky a výsledkem je čokoládové brownies hnízdo :o).

Přeju Vám všem krásné Velikonoce.

Taky vás několik dnů posledního týdne naladilo na jaro a slunečné dny? Ale teď o víkendu se zase spíš hodil horký čaj s medem a teplá deka. Studený vítr u nás pěkně zalézal za nehty a vůbec nic mě netáhlo ven. Musím se přiznat, že návrat zimy se mi vůbec nelíbí …. Já vím, že kalendářně je ještě zima, ale teplejší dny bych už přivítala. Už mám dost smutného a pošmourného počasí, potřebuju sluníčko a vůni ve vzduchu.

A protože jsem neměla chuť jít ven, vrhla jsem se na pečení. Rozhodla jsem se tentokrát připravit malé dortíčky s čokoládou a s malinami. Kombinaci nakyslých malin s čokoládou mám moc ráda a používám ji velmi často, má totiž zajímavou a neodolatelnou chuť. Před podáváním je dobré nechat dortíky trochu vychladit. A pokud je venku zima, stejně jako dnes, místo ledničky dobře poslouží třeba i terasa. Ale pozor na nezvané mlsouny :-).

Bircher muesli, tedy "overnight oats" alias "přes noc namočené vločky" jsou další stálicí u mě domě. Vločky s mlékem jsem nikdy moc nemusela, přišly mi tvrdé a vůbec mi nechutnaly. Řeknete si jasně, ohřej si mléko a vločky změknou, ale to mě nebavilo a ráno to většinou nestíhám (pokud teda není zrovna víkend). A když jsem objevila před pár lety tuhle variantu, zamilovala jsem se do ní. Díky namočení přes noc jsou vločky krásně měkké, ale mají také úplně jinou, řekla bych krémovou chuť. Večerní příprava nezabere snad víc, než 5 až 10 minut - pokud bych zrovna neměla chuť na vylepšenou verzi třeba se strouhanou mrkví nebo jablkem. Vločky si připravuju do velké půllitrové sklenice a to mi vystačí na 2 až 3 dny (směs v lednici vydrží ale až 5 dní).