Tento víkend jsem opět sáhla po celkem rychlém a jednoduchém receptu, který je hotový během několika minut. Důvodů bylo hned několik. První jarní víkend sliboval krásné počasí a tak jsem si chtěla užít sluníčka na zahrádce a venku. No a pak se taky o mě pokouší rýmička a to nemám moc náladu na nic. Rozhodně tedy ne na pečení složitějšího dezertu. Původně jsem chtěla kluky doma odbít "obyčejnou" bábovkou, ale postupně, jak jsem linku zaskládávala pytlíky s moukou, cukrem a vším, co jsem našla ve špízi a co bych mohla použít, řekla jsem ji, že přece na ně nebudu taková a bábovku jim alespoň trochu ozvláštním. Nakonec jsem přidala do klasického receptu na bábovku kokos a zralejší banány. Místo do formy na bábovku putovalo těsto nakonec do formy na koláč. Nakonec jsem koláč polila polevou z bílé čokolády a posypala opraženými kokosovými lupínky. Koláč luxusně voní a všechny chutě a vůně jsou dokonale vyvážené :-)

Nikdy jsem vlastně nepřišla na to, proč se tomuto koláči říká švédský - pominu-li, že jediný vztah se Švédskem, který mu já sama osobně můžu přiřknout, je přes mou oblíbenou Ikeu :-). Ať je švédský nebo není, nemění se nic na tom, že je zatraceně dobrý. A před tím, kdo ho vymyslel, smekám. Koláč pečeme u nás doma už strašně moc let a vždycky zmizí pod rukama rychlostí blesku. Než se ocitne koláč na plechu, trvá to asi 10 minut, a na to, jak neskutečně jednoduchá jeho příprava je, je výsledek více, než překvapivý a uspokojivý. Díky tvarohu je krásně vláčný a máslo na jeho povrchu vytvoří křupavou krustu - vlastně ta by mi taky ke štěstí stačila. To vše má jen jedinou velikánskou nevýhodu. Tři hodiny po vytažení z trouby bych jej mohla péct znova :-). Koláč je ideální třeba ke snídani, pokud chcete překvapit rodinku čerstvě upečeným koláčem.

Když se rozhodnu v zimních měsících zadělat na buchty z kynutého těsta, pak jsou to většinou Honzovky a koláče s povidly a tvarohem (po našem vdolky :-)). Rodinka je v sedmém nebi. Na kynutá těsta máme naše základní rodinné osvědčené recepty, které sem tam trochu poupravím. Automaticky vždy připravuju dvojitou dávku, protože vím, že v pondělí ráno by nebylo co k snídani. Tentokrát byly vdolky "trochu" dietnější (fakt jen trochu). Až jsem si pěkně připravila všechny ingredience, uhnětla těsto a přendala do mísy na kynutí, přišla jsem na to, že jsem do těsta nedala cukr a cukr je vlastně jen v kvásku. No jo, když si někdo připraví bílej cukr do bílé misky, že? :D. Nakonec myslím, že v těstě ani nechyběl, protože je ho tam další "tuna" v tvarohu, povidlech a posypce. Vidina několika vdolků ke kávě mě pak stála asi hodinu běhání a spalování kalorií. Co mi zbývá, když vůně linoucí se z kuchyně je silnější, než moje pevná vůle (která teda v blízkosti sladkého většinou zklame :-)).

Fakt jsem se nezbláznila, když přidávám kurkumu do smoothie. Tohle smoothiečko si dávám většinou po běhání, abych doplnila energii. Kurkumu jsem zatím využívala spíš při vaření, ale při svém brouzdání po internetu a procházení článků zabývajících se zdravou stravou a různými superpotravinami, jsem objevila Ameriku (trochu pozdě :-)) - alespoň určitě oproti některým). A proto ji poslední dobou cpu téměř všude a do všech jídel.

Původně se kurkuma využívala hlavně v indické kuchyni k ochucení jídel. Zde ji také nazývají "kořením života". Kurkuma má spoustu léčebných využití a právem ji tak můžeme zařadit mezi další superpotraviny. Kurkumin obsažený v koření je silným antioxidantem, má protirakovinotvorné účinky, je nejsilnější přírodní protizánětlivou látkou, posiluje imunitní systém, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, pomáhá při léčbě kožních onemocnění a vysokého tlaku, pomáhá redukovat stres. A pokud přidáte trošku mletého černého pepře, jehož součástí je piperin, zvýší se vstřebatelnost kurkuminu až o 2000 %. Takže pokud budete i v dalších jídlech používat kurkumu, nezapomeňte přidat špetku černého pepře, abyste maximalizovali její účinky. A nezapomeňte si ji připsat na svůj nákupní seznam :-).

Upéct sušenky a doplnit tak snídaňové zásoby jsem měla v plánu už minulý víkend. Ale nějak z toho sešlo. Raději jsem si užívala konečně pěkného počasí a trávila jsem čas venku na zahrádce a v přírodě. Řada na ně přišla až včera. Sušenky si rádi ujídáme na snídani nebo jen tak ke kávě a na svačinku. Máme rádi cookies na všechny možné způsoby a pokud je v nich čokoláda, tak zmizí tak neskutečně rychle, že je pomalu nestíhám schovat ani do dózy. 

A protože jsem měla neskutečný čokoládový deficit, upekla jsem sušenky čokoládové a ještě k tomu jsem do nich nacpala kousky mléčné, hořké a bílé čokolády. Výčitky svědomí s klidem hážu za hlavu, vařím kávu a z dózy kradu pár sušenek.... A za dvě hodiny je jdu vyběhat :-) Ale člověk si přece musí umět užívat každou chvilku :-).

ČOKOLÁDOVÉ SUŠENKY S TŘEMI DRUHY ČOKOLÁDY

Ingredience:

(na cca 40 sušenek)

450 g celozrnné špaldové mouky

1 a 1/4 lžičky sody na pečení

1 a 1/2 lžičky práčku do pečiva s vinným kamenem

1 a 1/2 lžičky mořské soli

250 g másla

300 g třtinového cukru

2 vejce

2-3 lžíce kakaa holandského typu

70 g kvalitní tmavé čokolády (70 %)

70 g mléčné čokolády

70 g bílé čokolády

Postup:

Do mixeru dáme šlehat máslo s třtinovým cukrem a šleháme do jemného krému cca 10 minut. Do mísy prosejeme mouku, přidáme sůl, sodu, prášek do pečiva a kakao. Čokolády nakrájíme na kousky.

Do máslové směsi zašleháme postupně obě vajíčka a nakonec přidáváme pomalu sypkou směs. Šleháme dokud se vše nespojí. Nakonec ručně zapracujeme čokolády. Těsto zabalíme do potravinářské folie a dáme vychladit do ledničky na nejméně 2 hodiny. Klidně můžeme nechat přes noc.

Plechy si vyložíme pečícím papírem. Z těsta tvarujeme kuličky a průměru cca 2 cm, položíme na plech a prsty jemně rozmáčkneme. Mezi sušenkami necháme větší rozestupy. Pečeme cca 12 - 15 minut v troubě předehřáté na 170°C. Sušenky by měly být uvnitř ještě vláčné. Necháme vychladnout.

V pátek jsem po dlouhé době narazila v obchodě na červené pomeranče. Skutečně nepamatuji, kdy jsem je naposledy jedla. Jsou pro mě takovým malým pokladem, krásně šťavnaté a slaďoučké. A proto jsem si koupila rovnou 2 kila :-) Bůhví, kdy zase budu mít příležitost k jejich nákupu. Staly se součástí každodenního jídelníčku. Dávám si je ke snídani, ke svačince, po večeři. No nebyla bych to já, kdybych s nimi i něco neupekla. Původně jsem chtěla dělat galette s jablky, ale při brouzdání po pinterestu mě zaujaly recepty na koláče s červenými pomeranči a tak jsem také jeden upekla. Těsto voní po skořici a kardamomu a chuť pomerančů s mandlovou náplní frangipane tvoří dokonalou symfonii.

Víkend za námi. Zase utekl jako voda. V pátek jsme měli v práci rozlučku s kolegou, která se protáhla do ranních hodin, a tak jsem si dovolila prodloužit si celé sobotní ráno pobytem v posteli. Nakonec mě ale přepadly výčitky svědomí. Z teplých peřin jsem se vyhrabávala docela dlouho, ale myšlenka na čerstvou voňavou kávu nakonec zabrala. Pro někoho doba oběda, pro mě čas na snídani. S vonící kávou jsem se uvelebila pod deku do křesla (je potřeba přece jen ještě trochu odpočívat) a hledala jsem inspiraci na víkendové pečení.

Do ničeho složitějšího jsem neměla moc chuť se pouštět. Není nic horšího, než projíždět tisíce fotek na Pinterestu a rozhodovat se, co upéct. Tolik neskutečných nápadů a receptů. Vždycky bych chtěla hned všechno zkusit. Síly si ale nechávám na neděli, kdy chci poprvé vyzkoušet recept na moje oblíbené francouzské profiterolky. Nakonec jsem zvolila klasiku. Bábovku. Dlouho jsem ji nepekla. Probírala jsem domácí zásoby, čím bych ji mohla vylepšit. Vyhrály citrony a mák. Sama nad sebou sice kroutím hlavou, že jako alergik na mák, peču buchty s mákem. Doma však mají alespoň výhodu a můžou sníst celou bábovku sami.

Domácí pohodička, čerstvá voňavá káva a k tomu malý kousek koláče. Tak trochu valentýnský a nevalentýnský. Nejsem velkým vyznavačem tohoto svátku. Ani mi tak nevadí, že je to módní hit a že obchoďáky nás zásobují srdíčky a vším možným červeným. Spíš mi vadí to slavení na sílu. Lásku nejen k drahé polovičce, k rodině a k blízkým můžeme projevovat každý den a za každého počasí. Nebudu lhát, že mě samozřejmě nepotěší nějaká ta maličkost, ale raději dělám radost druhým. A když je můžu podarovat něčím jedlým, mám radost ještě větší.

Aby moji blízcí z tohoto svátku něco měli a protože Valentýn je tu už za dva dny, upekla jsem doma sice jednoduchý, ale o to rafinovanější koláč. Křehké těsto se rozplyne na jazyku, kokosový krém zjemněný tvarohem předurčil koláč k tomu, že se z něj stane náš oblíbený i v létě a s jiným ovocem. A když při servírování zalijete kousek koláče horkými malinami, budete chtít ještě další kousek, protože nebudete moci přestat (anebo jsem nemohla moci přestat jen já? :o))

Křupavá krusta a uvnitř měkká pěna. Nejdřív křupne a pak se na jazyku rozplyne. Pomalu ani nevíte, že mlsáte (minimálně do té doby, než zjistíte, že jste se zase přejedli :-)). Na Pavlovu jsem se chystala už delší dobu. Po Vánocích jsme všichni stále ještě přeslazení a tak raději sáhneme po bábovce nebo kynutých buchtách. Čekala jsem s ní na nějakou speciálnější příležitost, ale nakonec jsem neodolala a připravila jsem ji tento víkend. Tak trochu jako předzvěst Valentýna.

Používám základní recept na Pavlovu, ale vždy si ho trošku upravím. Někdy přidám vanilku nebo kakao - záleží, jakou verzi mám zrovna namyšlenou. Tentokrát jsem využila na ozdobu ještě pomerančovou marmeládu a čerstvé borůvky.

V loňském roce jsem se začala trošku více soustředit na to, co jím, a snažím se postupně měnit svoje stravovací návyky. Řeknu vám, někdy mi to dává docela zabrat a Vánoce s touto snahou tedy dost zatočily. Jedno je jisté, sladké a koláčky si asi nikdy nebudu umět stoprocentně odepřít, ale určitě se s tím bude dát něco dělat :-). Třeba uspokojit své chuťové pohárky zdravějšími dobrůtkami.

V těchto chladných dnech a hlavně o víkendových ránech, kdy mě netlačí čas a nemusím utíkat do práce, si ráda vychutnám teplou snídani. Když tak přemýšlím, mám raději sladké snídaně doplněné čerstvým ovocem. Postupně úročím naše zásoby jablek a hrušek, které jsme na podzim sklidili, a moc ráda je kromě koláčů používám při přípravě ovesné kaše. A teď si přípravy kaše užívám ještě víc, protože jsem byla asi moc hodná a Ježíšek mi na Vánoce nadělil blender. Postupně zkouším a testuji, ale rychlost s jakou připravím třeba smoothie mě skutečně baví.