Poslední dobou mi připadá, že dny letí tak neuvěřitelně rychle. A i když si to nerada přiznávám, nestíhám vše, co bych chtěla a někdy na to nemám prostě dost sil. Poslední měsíc jsem si dopřála ten luxus, že jsem si dala takové prázdniny od sociálních sítí a věnovala se zahrádce, sázení kytek, svatebnímu veselí, sportovním výkonům, procházkám po přírodě a focení. Odrazilo se to taky nejen tady v příspěvcích na blogu, ale i na instagramu. Najednou jsem zjistila, kolik času mám navíc a kolik času tyhle sociální sítě zabírají. Ale bohužel jim asi nelze úplně uniknout.

Západ sluníčka ...

Podvečerní procházka ...

Máky ...

Just love it...

Minulý týden jsem měla narozeniny. To je fakt a konstatování :-). O rok starší, i když se tak vůbec necítím, ale zase možná o maličko moudřejší. Ale proč s tím vůbec začínám. Na narozeniny se většinou peče něco sladkého, slavnostního a dobrého. My jsme se tentokrát nerozhodli pro dort, ale pro roládu. A když říkám „my“, tak tím opravdu myslím my. Spolupráce byla rodinná a týmová, táta pekl roládu a já jsem připravila krém. Prý by to nebylo ono, když si na svou vlastní oslavu upeču pohoštění sama :-). Varianty jsme zvolili dvě – klasickou světlou roláda a druhou kakaovou. Krém jsem zvolila lehčí z mascarpone a tvarohu. V kombinaci s nakyslým višňovým džemem byla tahle kombinace velmi osvěžující. A jelikož jsem se vzdala dortu, u kterého se mi líbí ombré varianta, zkusila jsem ji u rolády. Alespoň jsem tak měla možnost vyzkoušet přírodní prášek ze superpotravin, který jsem si objednala. Ale chápu, že ne všichni ho mají k dispozici, v tom případě tedy použijte klasické potravinářské barvy. 

Sladké obědy si nedopřáváme moc často, ale dnes jsme po něm zatoužili. Milujeme hlavně ovocné knedlíky, a i když ještě není léto a dostatek čerstvé ovoce, pustili jsme se do nich. Většinou je připravuju z osvědčeného jednoduchého kynutého těsta, které obsahuje jen základní suroviny (mouku, vejce, mléko a droždí). Místo ve vodě je dělám na páře, jsou pak totiž mnohem nadýchanější. A jako třešnička na dortu jsou přelité máslem, posypané strouhaným tvarohem a přelité borůvkovou smetanovou omáčkou. Prostě skvělý chuťový zážitek.

Vynikající a vláčná kefírová buchta chutná u nás doma opravdu každému. Nějak tak tuším, že tento koláč znáte v nějaké variantě zřejmě všichni. Je to však jeden z dalších receptů, který mám po babičce a chtěla jsem si ho po delší době znovu připomenout. Dokonce ho mám stále ještě napsaný jen na kousku papíru, který mi babička dala. Písmo na něm je už tak rozpité, že některé řádky jdou sotva přečíst. Podle toho se u nás doma pozná, které recepty jsou oblíbené (a myslím, že nejenom u nás doma). 

O víkendu mě postihla jarní úklidová nálada a tak jsem většinu dne strávila jarním úklidem našeho dvorku. Prostě mě to táhlo ven, ještě zimní venkovní výzdobu jsme vyměnila za jarní kytky, které jsem si pořídila v pátek. Obešla jsem zahrádku a mám obrovskou radost, protože mi raší na podzim zasazené cibulky jarních kytek, jako jsou modřence, čemeřice, tulipány a sněženky. Už se moc těším až budu moct pracovat na zahrádce, i když to si ještě asi chviličku počkám.

CELOZRNNÉ ČOKOLÁDOVÉ SUŠENKY

pekanové nebo jakékoli ořechy

POSTUP

Po delší době jsem se odhodlala k upečení cupcaků. Moc je nepeču, největším kamenem úrazu pro mě totiž je jejich zdobení. I když se to na první pohled nezdá tak těžké, osobně s tím docela bojuju. Největší problém mi asi dělá to, aby byl krém na všech dortících stejně :-).

Tyhle jsou extra čokoládové – čokoládové těsto a hooodně čokoládový krém. Do krému jsem přidala poměrně velké množství kakaa a méně cukru, ale záleží na vás, jak silné čokoládové chuti bude chtít dosáhnout.

Když jsem se včera dívala na fotky, které jsem nafotila minulý víkend na procházce a během týdne, vůbec se mi nechtělo věřit, že to je jen pár dní, co u nás bylo tolik sněhu. Teplé sobotní počasí ale dalo sněhu zabrat, úplně mě to lákalo ven a měla jsem takové jarní šimrání. Dnes bylo všechno jinak, od rána jen lilo a lilo. Na druhou stranu ideální počasí na lenošení, čtení nebo třeba pečení, co říkáte? :-)

Brrr, musím říct, že venku pořádně přituhlo. Sněhu je u nás poskrovnu, spíš žádný, takže se metry sněhu můžu kochat jen na fotkách, na druhé straně ojíněná krajina má taky svoje kouzlo. Po ránu je ale ochlazení docela znát, hlavně když vytáhnu ruku zpod teplé peřiny, tak bych se hned zase zachumlala zpátky. Ale co dělat, když musíte do práce, že? :D.

Ráno jsem si trochu přivstala a připravila si vydatné smoothie, které nakoplo můj organizmus a zahřálo jej. Přidala jsem totiž do smoothie mletý zázvor a navíc jsem si ho ohřála. Ohřáté smoothie jsem vyzkoušela poprvé a musím říct, že určitě ne naposledy (rozhodně si ho dokážu představit ještě s chutí perníčků :-)). Množství zázvoru nechám na vás, mě osobně větší množství nevadí, mám ráda, když trochu štípe na jazyku, ale chápu, že ne všichni ho milují.