Je mi jasné, že v těchto vedrech raději asi všichni otevíráme ledničku a hledáme, čím bychom se zchladili. Všude kam chodím, sebou nosím láhev vody a dodržuju pitný režim – pořídila jsem si láhev, která udrží teplotu tekutiny i po několik hodin. Za to jsem fakt ráda, protože mi voda během pár minut nezteplá :-).

Určitě jste si všimli, že v červenci byl blog trochu v prázdninovém módu, stejně jako já. Od června jsem se trochu rozcestovala. Stihla jsem se podívat do Provence, Stockholmu a Baskicka. A ještě dvě další cesty mě během srpna čekají, takže i v srpnu to bude s recepty na blogu trochu váznout. A možná se kromě receptů dočkáte i nějakého povídání a fotek z cest. Zatím fotky jen stahuju a ještě jsem je ani pořádně nestihla projít a vlastně zjistit, co všechno jsem zase nafotila.

Ten čas tak letí. Už to bude týden, co jsem se vrátila z Provence, ale myšlenkama jsem ještě pořád tam. Provence prostě zůstane v srdci i v hlavě. Postupně procházím a edituju fotky, tak se můžete na nějaké určitě těšit. 

Období třešní a jahod se po deseti dnech přehouplo do období malin, rybízu, meruněk a borůvek. Taky vám přijde, že letos dozrává všechno nějak tak dřív a zároveň? Mě teda jo. A tak nevím, co dřív použít. Na příští týden se chystám na rybízovou a meruňkovou marmeládu. Ty musí být.

Ještě pořád máte doma velké zásoby jahod? Mě ještě zbylo před cestou do Francie pár posledních jahod a tak jsem přemýšlela, co si s tímto šťavnatým ovocem počít. Nakonec jsem ho zapekla s máslovou drobenkou. Klasickou mouku jsem nahradila mletými ovesnými vločkami a přidala do ní oříšky. Zapečené ovoce s drobenkou miluju. Většinou jej sice připravuju z jablek, ale sáhnout po jahodách nebyl vůbec špatný nápad. Jejich chuť jsem zvýraznila ještě kapkou amaretta, které samozřejmě můžete vynechat, protože i bez něj je to bomba :-). Vůně horkých jahod s vanilkou se při pečení linula celou naší kuchyní.  Crumble je neskutečně rychlý, a i přesto, že v létě asi spíš saháme po studených dezertech, je crumble nejlepší ještě teplý. A taky si ho můžete užít  třeba na terase, dát si k němu sklenku šampaňského a vychutnat si dlouhé letní večery :D.

 
Jahodové recepty na mě  v poslední době vyskakují z každého rohu. Jahody prostě v tomto období frčí a ani u nás s jejich sběrem nejsme pozadu. V pátek jsem si domů donesla několik kilo jahod a o víkendu jsem je postupně zpracovávala. Po jahodách bych se mohla utlouct a vždycky se na první jahody ze zahrádky strašně moc těším. Nevím proč, ale žádné jiné ovoce mi tak nevoní jako jahody. Jasně, že nejlepší jsou čerstvé, ale miluju, když se po kuchyni line vůně jahodového koláče s vanilkou nebo jahodové marmelády.

Poslední dny nevím, kde mi hlava stojí. Zase jsem nakonec nestihla natrhat bez na bezinkový sirup. Třešně dozrávají neskutečnou rychlostí, stejně tak jako jahody. A právě na tuhle část roku se vždycky neskutečně těším. Prostě jdete po cestě na procházku. Tuhle zastavíte pod stromem a natrháte si hrst plnou třešní. V lese při běhání si zase odskočím na lesní jahody a pak si doma dopřeju misku plnou čerstvě natrhaných jahod. Nevím, jak vy, ale já se vždy toho prvního čerstvého ovoce nemůžu nabažit.

Když jsme byli malí a jezdívali na prázdniny k babičce, pamatuju si, že na zahradě měla jeden velký rebarborový keř. A právě u ní jsem poprvé ochutnala rebarborovou buchtu, klasický kynutý lívanec s posypkou a od té doby rebarboru miluju. Víte jak, člověk si vždy idealizuje ty dětské vzpomínky na prázdniny, kdy bylo vše bezstarostné, pohodové a mělo své kouzlo. A v té době jsem se taky rozhodla, že až budu mít jednou svou vlastní zahradu, budu na ní mít vlastní rebarboru. A mám :-). Schovanou v zeleném koutku, obklopeném malinami a kapradím.

Konečně zase nadešel její čas. Mluvím o rebarboře. U nás na zahrádce nám letos vyrašily dva kopce rebarbory, ale zatím ještě není pořádně zralá. Ale minulý týden jsem objevila první vlaštovky v obchodě. Hned, jak jsem uviděla ten známý zeleno-růžový stonek, hned jsem se po něm vrhla. Řekla bych takový „Pavlovův reflex“ na rebarboru. Její nakyslou chuť miluju. Pamatuju si, že když jsme byli malí a jezdívali o víkendech k babičce, vždycky nás v tomto období čekal drobenkový koláč s rebarborou. A teď tu nad sebou kroutím hlavou, jak jsem nemožná, že jsem kupodivu tuhle klasiku a dobrotu ještě neupekla, ale namísto toho vymýšlím horem dolem speciální recepty :-).

O víkendu jsem si se snídaní trochu vyhrála. Upřímně (a bohužel) mám na takové snídaňové hrátky čas hlavně o víkendu. Někdy mě trochu mrzí, že v týdnu si normálně snídani moc neužívám. Mám ráda pomalá rána, kdy si můžu v klidu vypít a vychutnat svoji ranní dávku kofeinu schoulená v křesle nebo na terase. 

A stejně tak mám ráda smoothiečka a smoothie bowls (omlouvám se za anglicismus, ale prostě slovo miska mi přijde divné :D). Už jsem se moc těšila, až se trochu oteplí a budu se moct vrhnout na bowls s mrazeným ovocem. Přes zimu, kdy jsou u nás doma rána docela chladná, se mi to studené ovoce fakt používat nechtělo. 

Sníh na jaře? Proč ne? Zahradu teď máme zasněženou lístky z třešní a jabloní a tak jsem si řekla, že by to chtělo něco sladkého a sněhového. A navíc, co se k prvnímu máji hodí víc, než pusinky?

Sněhové pečivo pro mě bylo dlouhou dobu velkým bojem (stejně tak jako makronky) a dlouho se mi nedařilo jej správně upéct, aby bylo krásně křupavé. Ale jednou, když jsem brouzdala po netu, narazila jsem na britské stránky, kde mě zaujal recept na sněhové pusinky. Řekla jsem si, že je podle něj musím vyzkoušet. Pusinky se ale povedly hned na poprvé. Co ale rozhodně doporučuju – držte se receptu. Většinou u receptů ráda experimentuju a kombinuju různé suroviny, ale v případě pusinek jsem se držela do puntíku receptu. Možná budete muset taky trošičku bojovat s troubou, každá peče jinak a čas se odvíjí taky trochu od velikosti pusinek. Rozhodně se jich ale nebojte. 

Kromě klasických bílých pusinek mě lákalo vyzkoušet barevnou verzi. A docela jsem si vyhrála. Nechala jsem se inspirovat kvetoucí jarní přírodou a na dobarvení jsem si vybrala růžovou a fialkovou barvu. Pusinky můžete použít na ozdobu koláčů nebo je mlsat jen tak samostatně. Ještě si budu muset rozšířit sbírku špiček, které dodají sněhovým pusinkám kouzlo a rozmanitost. Pusinky uchovávejte v uzavřené dóze, nenasají vlhkost a vydrží křupavé několik dní.