V pátek jsem po dlouhé době narazila v obchodě na červené pomeranče. Skutečně nepamatuji, kdy jsem je naposledy jedla. Jsou pro mě takovým malým pokladem, krásně šťavnaté a slaďoučké. A proto jsem si koupila rovnou 2 kila :-) Bůhví, kdy zase budu mít příležitost k jejich nákupu. Staly se součástí každodenního jídelníčku. Dávám si je ke snídani, ke svačince, po večeři. No nebyla bych to já, kdybych s nimi i něco neupekla. Původně jsem chtěla dělat galette s jablky, ale při brouzdání po pinterestu mě zaujaly recepty na koláče s červenými pomeranči a tak jsem také jeden upekla. Těsto voní po skořici a kardamomu a chuť pomerančů s mandlovou náplní frangipane tvoří dokonalou symfonii.

Víkend za námi. Zase utekl jako voda. V pátek jsme měli v práci rozlučku s kolegou, která se protáhla do ranních hodin, a tak jsem si dovolila prodloužit si celé sobotní ráno pobytem v posteli. Nakonec mě ale přepadly výčitky svědomí. Z teplých peřin jsem se vyhrabávala docela dlouho, ale myšlenka na čerstvou voňavou kávu nakonec zabrala. Pro někoho doba oběda, pro mě čas na snídani. S vonící kávou jsem se uvelebila pod deku do křesla (je potřeba přece jen ještě trochu odpočívat) a hledala jsem inspiraci na víkendové pečení.

Do ničeho složitějšího jsem neměla moc chuť se pouštět. Není nic horšího, než projíždět tisíce fotek na Pinterestu a rozhodovat se, co upéct. Tolik neskutečných nápadů a receptů. Vždycky bych chtěla hned všechno zkusit. Síly si ale nechávám na neděli, kdy chci poprvé vyzkoušet recept na moje oblíbené francouzské profiterolky. Nakonec jsem zvolila klasiku. Bábovku. Dlouho jsem ji nepekla. Probírala jsem domácí zásoby, čím bych ji mohla vylepšit. Vyhrály citrony a mák. Sama nad sebou sice kroutím hlavou, že jako alergik na mák, peču buchty s mákem. Doma však mají alespoň výhodu a můžou sníst celou bábovku sami.

Domácí pohodička, čerstvá voňavá káva a k tomu malý kousek koláče. Tak trochu valentýnský a nevalentýnský. Nejsem velkým vyznavačem tohoto svátku. Ani mi tak nevadí, že je to módní hit a že obchoďáky nás zásobují srdíčky a vším možným červeným. Spíš mi vadí to slavení na sílu. Lásku nejen k drahé polovičce, k rodině a k blízkým můžeme projevovat každý den a za každého počasí. Nebudu lhát, že mě samozřejmě nepotěší nějaká ta maličkost, ale raději dělám radost druhým. A když je můžu podarovat něčím jedlým, mám radost ještě větší.

Aby moji blízcí z tohoto svátku něco měli a protože Valentýn je tu už za dva dny, upekla jsem doma sice jednoduchý, ale o to rafinovanější koláč. Křehké těsto se rozplyne na jazyku, kokosový krém zjemněný tvarohem předurčil koláč k tomu, že se z něj stane náš oblíbený i v létě a s jiným ovocem. A když při servírování zalijete kousek koláče horkými malinami, budete chtít ještě další kousek, protože nebudete moci přestat (anebo jsem nemohla moci přestat jen já? :o))

Křupavá krusta a uvnitř měkká pěna. Nejdřív křupne a pak se na jazyku rozplyne. Pomalu ani nevíte, že mlsáte (minimálně do té doby, než zjistíte, že jste se zase přejedli :-)). Na Pavlovu jsem se chystala už delší dobu. Po Vánocích jsme všichni stále ještě přeslazení a tak raději sáhneme po bábovce nebo kynutých buchtách. Čekala jsem s ní na nějakou speciálnější příležitost, ale nakonec jsem neodolala a připravila jsem ji tento víkend. Tak trochu jako předzvěst Valentýna.

Používám základní recept na Pavlovu, ale vždy si ho trošku upravím. Někdy přidám vanilku nebo kakao - záleží, jakou verzi mám zrovna namyšlenou. Tentokrát jsem využila na ozdobu ještě pomerančovou marmeládu a čerstvé borůvky.